pravda o imrichu b.

23. června 2006 v 9:38 | kullba |  spolek mladých bagatelistů
poslechněte, přesněji řečeno ráčete přečíst, smutnou veršovanou pravdu o imrichu boltci. speciálnímu uskupení, které se zabývá historií tohoto geniálního chudáka, spolku mladých bagatelistů se podařilo získat přepis básnického zpracování této smutné události, kterou zaznamenal původní Neřevský občan Bedřich Brokát. pan Brokát už dnes dávno není mezi živými, avšak jeho vnuk Václav dodnes žije v Chotěšově, což je coby kamenem dohodil od zaniklých Neřví.

pan Václav ani pořádně nevěděl, jaký poklad uchovává a tak s ním přirozeně neměl potřebu jakkoli vycházet na světlo světa, ovšem smb má přirozeně nezkrotnou touhu ventilovat vše, co se alespoň vzdáleně týká imricha či Neřví a tak si teď opravdu každý může přečíst, jak to bylo...
poslyšte příběh o imrichu boltci, co usednout měl na královském stolci.
na stolci mongolském, měl ovšem smůlu, doba mu zatrhla postoupit vzhůru.
imrich byl nemluvný syn svého otce, jenž s celou rodinou žil v maringotce.
kočoval mongolskem ode vsi ke vsi, osud té rodiny cítit je skepsí.
rodiče zemřeli, imrich byl malý, to, co měl zdědit, mu odebrali,
zamlčen též mu šlechtický původ, zůstávat v mongolsku neměl dál důvod.
netušil, že jeho předkové vládli celému mongolsku, myslel, že kradli.
potupně utekl z vlasti své milé, milá mu byla jen do této chvíle.
imrich byl hluchý a mluvil jen zpola, byl také chudý, neměl nic zhola.
toulal se krajem, nevěda, kam jede, až došel před brany českého kraje,
řekl si, že by to v čechách moh' zkusit, snad se tu nebude nikomu hnusit.
tu se mi líbí, kdo nekrade, nemá, řekla si postava shrbená, němá.
našel si náročnou práci u dráhy, výhodnou nabídku obdržel záhy -
u dráhy práce, i v odborech členství to vše ti zůstane, jen na jiném panství
žít odteď budeš a plat se ti zvedne, ale až za čas, to nejde na den ze dne.
vidina lepšího ohodnocení, přivedla imricha do polovězení -
nádraží v místě kam nevede dráha, nad tím ni tupec nsad neměl by váhat.
jemu to nedošlo, podepsal soouhlasil, přednostou stanice ho ředitel prohlásil.
ředitel státních drah pan doktor valihrach, ruce si mne a pomalu mizí strach.
strach že se proflákne monstrózní šmelina, výhodným obchodem stává se zvěřina.
ze špinavých pěněz postaveno nádraží, však koleje nikde to jednoho zaráží.
imrich se zabydlel, zaved denní režim, v duchu si říkával já to tu střežím,
kdoví, co šéf tu má, když koleje chybí, aspoň žádná těžká práce a to se mi líbí.
když se v Neřvích rozkoukal, začal trochu pátrat, jenže z ledu tenkého jen obtížný je návrat -
zpronevěru rozkryl a povýšení žádal, kdo z nás by se takového zvratu v ději nadál?
pro dráhy stal se nebezpečným, němým svědkem, povýšit ho nechtěli, tak otráven byl ledkem.
další stopy zametli jeho oběšením na balkóně nádražním před novým rozedněním.
dráha všechno zařídila, že prý jenom nehoda. imrichu, ať provází tě nesmrtelná pohoda!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama