wohnout

28. srpna 2006 v 19:45 | kalba |  hudba - potěcha duše
není asi nutno představovat tuhle pražskou partu, každý si je dokáže dobře představit sám:) pro pořádek ale uveďme, že kapela se jmenuje wohnout, pochází z maďarského sékészféherwáru a hraje těžko zařaditelnou hudbu na hranici vážný muziky, country a těžce komerčního popu:)))

asi leckdo poznal, že jde o krutou nadsázku, neboť kdo wohnouty alespoň jednou slyšel, dá mi za pravdu, že jejich muzika připomíná všechno krom komerčního popu, kántry a vážný hudby:)) už jen styl zpěvu dává napovědět, že chlapcí si dělaj hlavně prdel. hrajou ve složení honza homola - kytara, zpěv; mates homola - kytara, zpěv; jirka zemánek - basa, bručení; zdenek fenek steiner - büci a to už nějakejch deset let, ačkoli prakořeny kapely sahají až do druhý poloviny osmdesátých let, ale to byla kapela personálně dost odlišná ( a věkově jakbysmet ) od dnešních wohnoutů:
za těch deset let hraní nám tento svébytný quartet naservíroval čtyři plnometrážní desky, jeden nosič se skladbami nevydanými, řadu klipů a několik skladeb na různých kompilacích ( dva board mag. výběry, přičemž ten druhej byl vyloženě jen wohnoutí - výběr z cundally a zlejch not - a podobný kompilace různých magazínů ). věnujme se ovšem těm regulérním cd:
roku 1999 spatřilo světlo světa cd cundalla, které obsahovalo pěkných deset písní vesměs zběsilého charakteru. nejznámější songy jsou asi profláklý banány a libový hory.
rok 2000 patřil nahrávání desky zlý noty na večeři, který znamenalo odstup od zběsilosti a nástup progresivních technologií jako třeba akustická kytara či sólo pro fujaru. největší pecky - sejko - no - pí a skejtová ryba shnilá smrdutá
v letech 02 - 03 vzniká nosič pedro se vrací. už na pedrovi je cítit jisté zjemnění nebo nevim, jak to říct správně. wohnoutí už nejsou tak živelní ve studiových písních. je patrna opatrnost a větší propracovanost. na koncertech to ale kucí rozjíždějí naopak nejživelněji, jak je možno. a tak to máme my fanoušci rádi :) hitem se staly skladby ó, gramofón a v mostecký
poslední "poctivý" album nese název rande s panem bendou (2004) a je, světe div se, na nejvyšší technický úrovni. dost hostů ( což oproti notám a pedrovi neni zas taková novinka ), ale hlavně neotřelý kytarový zážitek a množství různých jiných experimentálních zvuků, pohybujících se ve freqencích vyšších, což nemusí každému vyhovovat. mě osobně baví to poslouchat a objevovat, co všechno se dá z kytary ( samozřejmě prohnaný přes rozličný krabičky, shiftery a jiný equalizéry ) vyloudit. ku slávě jsou odsoueny takový kusy jako še - ve - le - ní nebo vrátnej, k němuž existuje fajnovej klip, režírovanej matějem ruppertem. sám režisér má v klipu pěknou roličku :))
úplně jsem zapomněl na cd nevydáno. nosič obsahuje šest kusů, který se na žádné jiné desce neobjevily, možná proto, že nebyly dost zajímavý. i když mě se ty písníčky líbí. i když je ještě nemam doma všecky... nosič obshuje písně husí morálka, dcera, sojčí pírko, balalajka, jedna věta a předělávka suicidal tendencies s českým textem. velkou předností tohoto cd, který stojí 80 korun ( to stálo mrtwovaněcí neřvy! taky a bylo na něm eště o song víc :)), je příslib věnování výtěžku z jeho prodeje na dobročinné účely. sympatické :)
tiskem proběhla zpráva, že wohnouti chystají novou desku s názvem polib si dědu. název je to zajímavej.. skoro tak zajímavej, že se jednomu ani nechce věřit. přece jenom kucí vládnou ironií, sarkasmem a ostatním absurdním humorem, takže doufejme, že to neni kachna a nová nahrávka je vskutku na cestě...
osobně jsem se s wohnouty setkal na koncertě i mimo něj. respektive po něm. po wohnoutím vystoupení na pilsener festu v roce ?? ( už je to dýl ), sme s kámošema odchytli honzu homolu s roštěnkou a dali sme si solidního buřta. jednoho se nabídli my, druhýho smotal honza a pěkně sme pokecali :) honza na mě zapůsobil dojmem normálního chlapce, kterej jezdí na skejtu, hraje v kapele a užívá života doslova plným hrdlem. baví mě wohnoutí pódiová "choreografie" ve stylu - kdo se naběhá víc, zvítězil a může po koncertě ubalit brko... nejvíc sem si je užil před třema lety o vánocích, kdy mě na ně sestra pozvala do pražský akropole. tam byli fakt suprový a co předváděli na jevišti, to sem nechápal. podium bylo uspořádáno ve třech úrovních. v nejspodnějším byli kytary, v prostředním seděl fenda se soupravou a úplně nahoře na rampě kraloval jirka v luxusních červenejch trenkách. chlapcí běhali, v jednu chvíli se všichni tři ( fenek si to dovolit nemůže ) honili po podiu jako by se nechumelilo a při tom všem samozřejmě nezapomínali hrát na své nástroje a byli prostě nejlepší! takže až zas budou v plzni ( trochu se jí vyhejbaj... ), nechte všeho a hurá na koncert. freddie by řek' show must go on!
ještě kontaktní adresu: wohnoutí rádio děda
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jarousch jarousch | Web | 29. srpna 2006 v 0:24 | Reagovat

kvalitni recenze!

2 kalba kalba | 29. srpna 2006 v 9:57 | Reagovat

díky, díky. snažil sem se:))

3 eM_14 eM_14 | 17. dubna 2007 v 18:58 | Reagovat

opravdu sQela recenze,Wohnouti sou suprovy a ty jsi o nich krásně napsal...kvalita!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama