Únor 2008

kdo se bojí...

25. února 2008 v 17:33 | kalbasráč:) |  adolfo a jeho texty
.. sere v síni!
Dlouho jsem už tohle rčení nezaslechl. Až tento víkend ( 3. týden v únoru ) jsem se přímo účastnil jeho rozboru. Rozboru ne jazykového, nýbrž významového, což je možná ještě zajímavější.
Při rodinné oslavě jsme se tematicky otřeli o zbabělost a zabedněnost ( mimojiné ) v politice. Znáte to, když všechny novinky a klevety ( drbu zdar! ) jsou již vyřčeny, dojdou slova a nezbývá, než se, hledaje inspiraci, obrátit na prkna naší nejrozsáhlejší divadelní scény. Prkna, která by měla znamenat především veřejný zájem. Vždyť, který český divadelní soubor má na hlavním jevišti 200 herců ( plus oponář ), v orchestřišti disponuje 81 hrdly a v divadelním klubu plnými 18 "umělci" ? Zdaleka žádný. A který soubor nabízí za pouhý koncesionářský poplatek vlastní televizní stanici, která jede non - stop? V kulturní sféře ticho po pěšině, přátelé! Ještě, že máme ten parlament.
Ale abych se vrátil k nastíněnému problému, musím objasnit ono přísloví. V dobách dřívějších, a to leckterý mladší čtenář již zřejmě znát vůbec nebude, existovaly ve většině domácností poze suchá wc. Co to takové suché wc vlastně je? Ještě i dnes je možno se s takovým jevem setkat, ale mládež velkoměstská jej spíš uvidí jen na obrazovkách nebo z pamětních fotografií. Jedná se o zpravidla dřevěnou budku, v níž naleznete klasický záchod - nelakované sedátko, otvor do hlubin, máte - li štěstí i toaletní papír. Marně ovšem budete hledat splachování, s čímž úzce koreluje nezaměnitelný biologický závan. Jediným vodním činitelem v podobném zařízení je ( v lepším případě i ) lavor s vodou na umytí rukou. Ten se většinou nachází vně stavby.
Existují také mnohé provizorní či mobilní variace - polní latriny. Já sám nikdy nezapomenu na letní tábory z velké části strávené nejdříve kopáním děr ( jedna pro holky, jedna pro kluky ), pak konstruováním vysoce sofistikovaných rámů ( z kulatin, několika hřebíků a provazu ) a následné zasypávání těch nevábných, specificky aromatických jam.

a znovu václav

18. února 2008 v 0:53 | slintal - brynda - kidač |  slinty - bryndy - kidy
Konečně už nám má zas kdo vládnout! Nebo možná výstižněji: opět máme reprezentanta... Není tomu tak dávno, co jste si mohli z těchto listů přečíst o přímé volbě prezidentské. Tu zatím ani jedno z českých politicko - kabaretních uskupení neprotlačilo, čili jsme namísto mrhání časem i zdravím ve vášnivých bitkách kolem volebních uren (do nichž je třeba vhodit co nejdříve lístek se jménem svého oblíbeného estrádního baviče, protože "na konci budou losovat jeden auťák, voé") měli tu výjimečnou možnost mrhat sice časem neemlich stejně, akorát že dobrovolně a v (jistě klidné a pohodové) domácí atmosféře, v křesílku či na gaučíku před televizí. Sledování této show totiž ničím jiným nežli promrhaným časem nebylo. Za pozitivum však lze považovat, že člověk neměl ten tíživý pocit na ramenou, že na něm závisí osud jeho vlastní země. Ke všemu si tím diváci život jednoznačně prodloužili!
Jak to, že prodloužili? Viděl to někdo z vás? Schválně, kdo na to koukal (anketa je dole), ten mi dá za pravdu, že takhle se už dlouho nenasmál (pokud ovšem poslední dva pátky neproplakal). A smích je přece nejlepší lékař. Posuďte sami ilustrační větu: "Je skvělé, že se naši zákonodárci dokáží za devět hodin (standardní pracovní doba) shodnout v hlasování o hlasování, že hlasovat se bude."
Už druhý týden nás z telky bombarduje spousta informací o tom, co kdo řekl, jak se co dostalo na povrch, kolik kdo komu nandal za hlasy a jaká nálož naopak čeká na ty soudruhy, kteří se od smýšlení partaje (při nezávislé volbě nadstranického veřejného činitele) odklonili. Je také velice krásné, jak se vrchnost z čssd dokáže starat o své stádo. Nakoupili spoustu digitálních fotoaparátů, aby se celá volba mohla řádně zaznamenat do sociálně demokratických fotoalb. A to jak do albumů soukromých, tak také (a to především) do těch pro rozvědnou evidenci neposlušných Paroubkových poddaných. Jak pozorné!
A pak ve středu, když se na scéně pokradmu jako mha za svítání vynořila nová kandidátská loutka, padl jsem na kolena a nevěda, zda smát se nebo slzy ronit, propukl jsem ve zpola hysterický smích. Žena, která by se klidně mohla jmenovat Já Já. Ve svém projevu upozorňovala na to, že svět je zkažený. O, quelle malheur, to tedy klobouk dolů, paní europoslankyně. Že se i tak přehlíživý člověk s tak vysokým příjmem zajímá o situaci slabších, inu, nevídáno. To je mi, panečku, kandidátka, jak má být! Sice nepustila ani slovíčko k případným záměrům v nové trafice a evidentně má spadeno spíš na prezentaci sebe sama než na reprezentaci státu, ale jak jsme se již měli možnost přesvědčit na Kavčích Horách, je kandidátem přinejmenším schopným.
Tak schopným, že za své vpravdě krátké vystoupení v této šarádě stihla předložit kardinální trofej pro lovce těch nejblyštivějších perliček. Zlatým písmem bude do análů zhovadilých politických výroků (dále jen AZPV) vepsán geniálně naivní návrh, jak s grácií vyřešit nejcitlivější současnou otázku, totiž otázku radaru. Paní Já navrhuje nasrat do dlaní Big Georgi i Balshoi Vladimiru a radar si postavit vlastní. Z vlastních peněz, pomocí vlastní námezdní síly, ale především pro vlastní potřeby! Přátelé, vždyť těch raket středního i dlouhého doletu co my máme. Jako by nám říkala: "my na to máme! Spolu hodně dokážeme!"
Jenže protože přebytečných pár miliard ve státní kase na výstavbu obřího satelitu přece jenom chybí (asi jako dechovka na pohřbu pozounisty) a dokonce ani sama "rudá yana" (to ten slušivý kostým a náušnice v barvě krve při schůzce s komunisty) nehodlá financovat tuto (poněkud megalomanskou) stavbu, musíme se prozatím rozloučit s radarem (našich drrruhů) i s naší milou (mezitím odstoupivší) kandidátkou.
Nakonec nic není tak horké, jak se to uvaří. Našlo se několik odvážných, kteří i za cenu místa na společenském hrotu (jen však v platových relacích) posloužili menšímu zlu. Možná to bylo za cenu mnohem vyšší a třeba se ty ztracené mandáty nakonec najdou na opačné straně barikády, možná že ještě opravdu existují lidé, kteří mají nějaké přesvědčení, které (v duchu úsloví, že změna je život) neváhají někdy radikálně přehodnotit. Člověk se totiž vyvíjí a podle toho mění i kdyby třeba sám nechtěl...
No, mě přijde jako nejdůležitější, že si pan Paroubek stihnul pořídit několik milých fotek do archivu. Je možné, že s některými těmi takzvanými stranníky se už nikdy neuvidí. Alespoň ne ve svém poslaneckém klubu, tak aby bylo za pár let nad skleničkou na co vzpomínat.
Na úplný závěr ještě zabrousíme do AZPV. Splést se může každý a každý se také (více či méně) plete. Ale při volbě prezidenta, v níž se skloňuje jméno Klaus na každý pád (ale hlavně už tak dlouho...) a dokonce i inverzně (viz "Antiklaus") by se asi ani ten nejnepozornější volitel neměl ohánět (se vší úctou) jménem Havel.
A to, co předvedl po volbě v televizní debatě pan Rath je jedinou hysterickou tečkou za celým (jinak tak klidným) procesem. Pane doktore, tohle rozjet v hospodě nad pivem, nepomohla by vám žádná reforma zdravotnictví... Slíznul byste pěkných pár lívanců po tlamě:D
Tímto se vysmívám české politické scéně a vzkazuji: Pánové, jak odejdou nervy, je s politikou Amen...

svatej volontajn

14. února 2008 v 21:05 | mladej ká |  akce a reakce
hele, abych řek pravdu, je to kravina! jak jako svátek zamilovanejch? chlapci utrácí horentní sumy za úplně zbytečný píčoviny, kytky a luxusní večeře. odkdy se tohle všechno dělá jenom na 14. února?
jestli sou zamilovaný opravdu zamilovaný, nepotřebujou si to přeci dokazovat každej rok na jaře... dyk sou i jiný možnosti jak vyjadřovat náklonnost. častěji, upřímněji, ale hlavně levněji!
no jo, pozdě sem si letos vzpomněl.... sme to mohli bojkotovat kolektivně... vy (čtenářská komunita) a já (pan domácí:D) no co, tak příští rok :)
aby ty kapitalistí taky viděli, že nejsme žádný másla a umíme se pořádně vysrat na jejich příjmy... škoda, že většina mých vrstevníků má opačnej názor, čili má představa je poněkud utopická...

jak si kdo ustele, tak si pak lehne

11. února 2008 v 12:11 | sultan kalbaMan |  adolfo a jeho texty
Dobrá. Tak mi ale řekněte, co dělají ti, kterým stelou druzí? Jak si ti obhospodařovávaní užívají noc na posteli, kterou si nepřipravili sami? Nemyslím si, že člověk, který si nechává stlát, by se nějak zvlášť pozastavoval nad tímto pořekadlem. Ke všemu je to jen pořekadlo.
Bylo by tedy pošetilé myslet si, že toto lidové moudro se vztahuje pouze na ložní prádlo. V podstatě z něho vyplývá, že je vždy lepší řádně si připravit živnou půdu a teprve pak sázet, obdělávat a sklízet. Přirovnání rovněž obrazné (a mírně rustikální), nicméně již obecnější. Na každý pád je podobnost s klasickým zemědělským cyklem nasnadě.
Napadlo mne však, rozebrat toto přísloví také jinak, totiž na pozadí různých politických smýšlení. Položme reálným zástupcům reálných politických uskupení imaginární otázku: Jak byste svým voličům vysvětlil pořekadlo "jak si kdo ustele, tak si pak lehne"?

záznam z akropole!!!

7. února 2008 v 19:18 | kalba |  akce a reakce
je to tak! záznam existuje!
jeeenomže...
celý je to na minidisku. a to znamená, že bych potřeboval zapůjčit přehrávač tohoto typu, aby se celá sranda dala stáhnout do pc a rozstřihat na stopy. to by bylo v cajku, když by to vyšlo...
jestli si to taky myslíte a máte k dispozici MD player, neváhejte a prosím, půjčete mi jej. já to přetáhnu a vrátim. už sem to dělal a nic se s ničim nestalo... byla z toho jenom libová nahrávka:D
reakce sem nebo pak na kalbumALTVcentrumDOTcz. kdo přístroj zapůjčí, toho drobná odměna dozajista nemine!!!